K tomuhle zamyšlení mě inspiroval výrok jednoho slavného filosofa.

Ač je to už pár let, co jsem opustila zdi gymnázia a spolu se mnou tam (jak zjišťuju čím dál víc- bohužel) zůstala i značná část toho, co jsem se naučila... Ale to odbíhám... Stále si tenhle výrok pamatuju, občas mě vytane na mysl a potom si říkám: "Co je vlastně ve mně?" Kant to nazývá Mravním Zákonem...  

Nepasuju se do role filosofa-tím nejsem, jen jsem tak nějak zapřemýšlela, co všechno je vlastně ve mně a v lidech uvnitř. Zkuste si to představit... jen co je VE vás a KOLIK toho je. A pak si uvědomte, že každej člověk je úplně originální, myslí, žije, cítí a miluje naprosto ojedinělým způsobem. To je docela velkej prostor pro fantazii, nemyslíte?