Je hodně věcí, které bych ještě dnes ráda stihla, například učit se na zápočtovou písemku, ale ráda bych se s vámi ještě podělila o jeden nevšední hudební zážitek...

V prosinci jsem navštívila v Hradecké filharmonii  koncert Hradišťanu,  jelikož je to hudba mému srdci natolik blízká, ba dokonce snad nejbližší. Proč? Protože v sobě zahrnuje niterné melodie, harmonii a texty nejkrásnějších českých básní od Jana Skácela...  Pakliže rádi přemýšlíte o životě, smrti, o zrození... budete při poslechu jistě potěšeni. Ráda bych vám všem doporučila nejnovější nahrávku Hradišťanu a Brněnské filharmonie s názvem CHVĚNÍ. Zpívají zde také zpěváci z Altai-Kai, kteří zpívají aliquotním ("vícehlasým" hrdelním zpěvem). Je to zážitek opravdu fantastický, člověku se skoro nechce věřit, že je to reálně možné. 

Jako návnadu přidávám báseň Vladimíra Holana, která je zhudebněná v úvodní písni... A mimochodem tuto báseň zvolil jako motto pro svou knihu i Tomáš Halík (Co je bez chvění, není pevné).

 

Poslední list se třese na platanu,

neboť on dobře ví, že co je bez chvění, 

to není pevné...

List nemusí Tě, Bože, prosit o nic

dal jsi mu růst a on to nepokazil.

Ale co já...