Nevím jak vy, ale já osobně autobusem jezdím poměrně ráda, možná právě proto, že je to jedna z oněch chvilek, kdy můžu mozek nastavit  do "úsporného režimu." Pro znalé medicíny by se tento můj stav s trochou nadsázky dal nazvat vigilním komatem. Avšak i v tomto prazvláštním stavu ještě něco vnímám :)) A většinou mě na čelo zaťuká docela nenápadná myšlenka, někdy je to mžik, pouhá setina vteřiny, ale zůstane ještě chvíli, potom přes nějaké nervové dráhy doběhne polechtat jiné místo mého mozku... tak například dnes....

Nasedla jsem do autobusu, nastupovalo pořád více lidí a já pomalu  začala pociťovat tíhu svých víček. V takových chvilkách se snažím vždycky rychle probrat. Zhluboka se nadechnu, pořádně otevřu oči...  V tu chvíli na mě musel být asi srandovní pohled a jestli se na mě shora díval můj anděl strážnej, asi se popadal za břicho! Ale víčka šla zase dolů a dolů a dooolůůůůů.........

Blik!!! Asi jsem klimbnula, když vtom mě probral hlasitý chichot třech nastupujících děvčat. Vypadaly tak svěže, módně, mladistvě a opáleně, až tak nějak nepřirozeně. Moje pozornost na nich utkvěla a nedalo mě to a chvíli jsem je po očku sledovala.

Přemýšlela jsem, co mě na nich tak zaujalo a proč na ně pořád koukám. A pak mě to došlo... Umělá hmota!

Zkoušela jsem si je představit bez velkých kruhových naušnic, bez make-upu, rtěnky a gelových nehtů, bez podpatků a značkového oblečení... (Aby to čtenář špatně nepochopil, nemám nic proti, když se ženy upraví a nalíčí, ba naopak, každá by se měla snažit vypadat k světu, chodit čistě a pěkně oblečena ale ve zdravé míře

Moje oči natolik zaujala jejich vizáž, že ač jsem si to připouštěla, nebo ne, nevnímala jsem vůbec, co je skryto pod tím.  Všechno důležité, co mělo být spíš viděno, se pod vším tím "dokonale krásným" podle mě krapet přidusilo...