Nejprve pro osvětlení názvu článku.

Jedná se o citát ze seriálu Vlak dětství a naděje. Postava jež pronesla tuto větu a kterou ztvárnila mistrně Helena Růžičková (kdyby bylo na mě udělila bych jí minimálně Oskara), výborně vystihuje to, co chci právě popsat. 

Děti jsou nemocné, Bože, proč zrovna teď, když je slunko a mohly by dovádět. David je protivnej, štípnul ho komár a tisíckrát za den mě otravuje a chce to pofoukat. Alžbětce bere hračky, prská na ni, hodil na ni knížku, vzteká se a zase nechce na nočník.. PROČ??? A Pavel přijede dneska z práce až v šest. To bude zase den. 

 

Děti jsou nemocné, naštěstí to není na antibiotika, jenom kašel a rýma. Venku je vedro, asi bychom stejně museli být doma.

Davida štípnul komár, už ví, co to je nepříjemného, chodí za mnou a chce to pořád pofoukat..Pořád dokola a tím mě dáva najevo, že mi věří, že mu pomůžu. To je závazek, doufám, že jeho důvěru neztratím. Dej mi prosím sílu, když jsem už unavená, abych svým chováním nezničila jeho dětský ideál.

Zlobí a pošťuchuje Alžbětku, hází na ni hračky a občas ji kopne, jindy ji ale pohladí a říká jí "panenko naše". Má ji rád, proto ji zlobí, aby si ho všimla a abych já si ho všimla. 

Děkuju Ti Bože, že zlobí... Utváří si v hlavě pořádek, jednou to přestane dělat. 

Pavel je v práci, poslední dobou toho má hodně, přijede pozdě. Potřebovala bych s nima pomoct, ale děkuji Ti, že MÁ práci.

 

 

S dětmi to někdy je opravdu velmi náročné, obzvlášť, když chcete být důslední a záleží vám na nich. Když přemýšlíte, jestli jim něco nezakazujete jen kvůli vlastní pohodlnosti, že se jim nevěnujete, protože přece máte PRÁVO mít klid.

Přemýšlím, proč někdo děti týrá. A když mám své vlastní, tak už začínám trochu vidět ten rozdíl. Když se vám narodí dítě z lásky a CHTĚNÉ, pak jste pro něj schopni udělat mnohem víc, než když tomu tak není. Řekla bych, že jste pro něho schopni úplného sebezapřeni. A to se asi u dítěte, které je vlastně plodem "omylu na jednu noc" nestane.